Může člověka z deprese vyléčit bezlepková dieta? Jakkoli to zní divně, odpověď zní: Někdy ano. Podělím se tu s vámi o zajímavou informaci, na kterou jsem narazila v knížce Moučný mozek.

Autor Moučného mozku, uznávaný americký neurolog David Perlmutter se hodně zabývá působením glutenu neboli lepku na mozek člověka. Podle Perlmuttera je lepek vinen mnoha psychickými a neurologickými problémy, které nás obtěžují. Lepek způsobuje v mozku zánětlivé procesy a ty, pokud probíhají dlouhodobě, mohou spustit určité poruchy. Těžištěm práce Davida Perlmuttera je demence, nicméně v knize popisuje působení lepku při mnoha jiných procesech.

Toto je zajímavá kazuistika týkající se deprese:

„Třicetiletá Lauren mi hned při první návštěvě řekla, že má ‚nějaké psychické problémy‘. Podrobněji mi popsala předchozích 12 let, kdy to s ní podle jejích slov šlo po zdravotní stránce pořád z kopce. Brzy přišla o maminku i babičku, což ji v mládí dost poznamenalo. Na začátku studia ji několikrát hospitalizovali pro ‚manické stavy‘. V tomto období u ní docházelo k manickým epizodám, kdy bývala velice hovorná a překypovala sebedůvěrou. Poté se začala přejídat a výrazně přibrala. Následovala těžká deprese s myšlenkami na sebevraždu. Právě začala brát lithium, které se používá k léčbě bipolární poruchy. V její rodině se vyskytovaly duševní nemoci: sestra trpěla schizofrenií a otec bipolární poruchou. S výjimkou pestrého výčtu psychických potíží byla Laurenina anamnéza celkem chudá: neobjevovaly se u ní poruchy trávení, nesnášenlivost potravin ani jiné typické známky přecitlivělosti na lepek.

Pustil jsem se do práce a nechal udělat testy citlivosti na gluten (jen klasické testy na celiakii nestačí, pozn. MP), které ukázaly abnormálně zvýšené hodnoty šesti důležitých markerů; některé z nich překračovaly běžné rozmezí více než dvojnásobně. Dva měsíce poté, co přešla na bezlepkovou dietu, mi Lauren poslala dopis, v němž zaznívalo totéž, co slýchám od mnoha pacientů, jimž tato změna výživa přinesla nesmírnou úlevu.

Lauren psala: ‚Když jsem začala s bezlepkovou dietou, můj život se obrátil o sto osmdesát stupňů. První, co mě napadá, a to nejdůležitější, co se změnilo, je moje nálada. Dříve jsem neustále bojovala s pocity deprese, pořád jsem musela zahánět ‚černý mrak nad svou hlavou‘. Teď, když nejím lepek, deprese nemám. Jen jednou jsem si omylem vzala jídlo obsahující lepek a druhý den se zase cítila deprimovaná. Zaznamenala jsem i další změny: mám víc energie a jsem schopná se déle soustředit. Znovu se mi zbystřilo myšlení. Tak jako nikdy předtím se dokážu rozhodovat a docházet k logickým závěrům, v nichž se nenechám zviklat. Zbavila jsem se i všelijakých projevů obsedantně-kompulzivní poruchy.‘

Jsem přesvědčen, že gluten je novodobý jed a že výsledky výzkumu, které o tom svědčí, přimějí i další lékaře, aby si to uvědomili a podívali se na poruchy mozku z širší perspektivy. Nadějné je, že když teď víme, co za různorodými nemocemi stojí, můžeme je léčit a někdy i vyléčit pomocí jednoduchého předpisu: bezlepkové diety.“
(Citace z: Perlmutter, D.: Moučný mozek. Paseka, Praha 2014, s. 57n.)

Že by mohla aspoň některým depresantům ulevit bezlepková dieta? Berte to prosím jako „long shot“, osobně neznám nikoho, kdo by to zkusil. Na druhou stranu si říkám, že kdybych neúspěšně bojovala s depresí, klidně bych si na zkoušku naordinovala pár bezlepkových měsíců – špatného se asi stát nemůže nic, zato přínos může být obrovský.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz
únor 2015

V červnu mi na základě výše uvedeného článku přišel zajímavý mail:

Milá paní Michaelo, díky za umístění tohoto článku na vašich stránkách.

Když jsem si ho přečetla, doslova jsem zajásala: článek mi vědecky a ze zkušenosti lékaře potvrdil, co jsem poměrně nedávno zažila na vlastní kůži.

Když dovolíte, stručně vylíčím svůj příběh.

Zhruba před pěti lety, po sérii dost vážných událostí, které se, jak to už bývá, seběhly všechny najednou, jsem se poprvé setkala s (reaktivní) depresí – trvala 3 měsíce. Když jsem se z ní „probudila“, bez antidepresiv (jsem poměrně zkušená samoléčitelka a neužívám už nejméně 20 let žádné klasické, čti: chemické či alopatické léky) – byla jsem bohatší o zcela novou zkušenost. Cítím hluboké pochopení pro všechny, kdo v tomto stavu z jakýchkoli důvodů uvíznou. Je to stav těsně na hranici smrti, jenže s ním musíte žít. Hold každému, kdo to zvládne.

Přímou příčinou deprese ale tehdy nebyly zmíněné události (vícečetné úmrtí v nejbližší rodině a mnoho dalších věcí), ale bolestivě zablokovaná záda, která mě na delší dobu „přivázala k posteli“. Po asi 3 týdnech nehybné neschopnosti se mi deprese (kterou jsem si nejspíš celou tu předchozí dlouhou a smutnou dobu, držela silou vůle, i nutností řešit řadu potřebných věcí, od těla) rozjela naplno.

Ačkoli jsou to více než 4 roky a funguji dnes jako každý jiný člověk, občas, když se zase nakumuluje příliš věcí najednou a k tomu přidá třeba chřipka, má depka snahu se vracet, i když už ne v tak intenzivní podobě.

Tak i poměrně nedávno, na přelomu loňského roku.

Začalo to obyčejnou virózou, kterou jsem chytla od dcery a než jsem se nadála, byla z toho děsivá bronchitida na hranici zápalu plic. Bylo mi tak zle jak už dlouho ne. Pokaždé, když to vypadalo, že už se z toho dostávám, nemoc se vrátila.

Měla jsem z toho, jak se to táhlo, už slušnou depku a vůbec se necítila happy. Byla jsem pořádně vyšťavená.

Přemýšlela jsem, co mě ještě nenapadlo, co nevidím.

Pak jsem si vzpomněla, že mi před mnoha lety dietička doporučila VYNECHAT LEPEK. Tehdy jsem to odmávla rukou.

Ale teď mi bylo ouvej, inu řekla jsem si: když to na chvilku zkusím, nic nezkazím. Vynechala jsem úplně potraviny s lepkem A DO TŘÍ DNŮ JSEM PROŽILA ZÁZRAK!

Nejen že nemoc začala jak mávnutím proutku po skoro 4 měsících (!) konečně ustupovat, ale především mi stoupla energie o 50% a stále rostla (žádné výkyvy!), nálada se mi skokem zlepšila (dtto) a měla jsem v hlavě tak jasno, jak už dlouho ne!!

Dostala jsem tak zjevnou a jasnou motivaci, že jím bezlepkově doteď a opravdu mi to stojí za to!

Jím už přes 20 let zdravě a bezmase, ale tak nápadný skok kupředu, se setrvačným efektem, jsem ještě nezažila!

Když jsem pátrala dál, zjistila jsem, že u opravdové intolerance na lepek může trvat i několik měsíců, než se dostaví znatelný efekt. V mém případě byl efekt skutečně takřka okamžitý!

Iveta Vrbová
červen 2015

_______________________________________________________________

Iveto, moc Vám děkuju za sdílení této zkušenosti! Je hned důvodem navíc, proč to zkusit bezkepkově.
Poznámka k té době, po které se dostaví efekt: David Perlmutter uvádí, že někdy se úspěch dostaví po pár dnech, ovšem obvykle je to po 3-6 mesících. To ale nic není vzhledem k faktu, že deprese má tendenci otravovat člověku život roky a roky.
Pokud máte někdo osobní zkušenost s efektem bezlepkového stravování, ozvěte se mi!
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz

_______________________________________________________________

A tady je velmi zajímavé a nadějné pokračování Ivetina bezlepkového příběhu:

Milá Michaelo,

domluvily jsme se před časem, že Vám napíšu zkušenosti s pokračováním v bezlepkové stravě. Právě slavím roční výročí od chvíle, co jsem doslova ze dne na den přestala úplně jíst lepek a musím říci, že mé zkušenosti jsou jedním slovem VYNIKAJÍCÍ.

Cítím se o tolik lépe, psychicky i fyzicky, že jsem se už vůbec nevrátila k pokrmům s lepkem, ani na zkoušku. Dokonce když jsem výjimečně „zhřešila“ a dala si třeba neodolatelný koláček, přistrčený mi hostitelkou až pod nos, buďto mě krátce po tom rozbolela hlava nebo jsem druhý den vstávala s o poznání horší náladou než obvykle. Připisuji to tomu, že po mnoha letech zdravého stravování se mi teď, po vysazení návykového lepku, opět vrátila přirozená schopnost rychle rozeznat co je a není pro mě to pravé.

Pokud jde o efekt bezlepkové stravy na psychiku, je rozdíl obrovský. Snížená nálada, která k životu sem tam patří, ZŮSTÁVÁ BEZ LEPKU JEN ŠPATNOU NÁLADOU A NEROZVÍJÍ SE DÁL DO DEPRESE. Je jedno, zda jde o špatnou náladu v důsledku nějakého nezdaru či nepříjemnosti nebo o smutek či špatnou náladu, jejichž příčina není zřejmá.

Výrazné plus bezlepkové stravy je, že MÁM STÁLE JASNOU HLAVU – skoro neznám okamžiky (nebo si teď zrovna na žádný nevzpomínám), kdy jsem měla „těžký pocit“, takový ten pocit jako po obědě – člověk je ztěžklý, zpomalený, až malátný a nejraděj by si na hoďku zdříml. Po každém jídle jsem stejně svěží, jako před ním. A též mezi nimi J

Bonusem k tomu všemu je, že mi zcela přestaly migrény a pouze zpočátku (zřejmě než se tělo zcela vyčistilo), i když se MIGRÉNA ohlásila, SPONTÁNNĚ PŘESTALA. To samo o sobě považuji za malý (ale pro mě velký) zázrak. Od chvíle, co nejím maso (přes 20 let) jsem mívala migrény už jen tak 2-4x do roka, ale když se jednou migréna rozjela, nebyla ničím (ani léky) k zastavení – dala se nanejvýš zmírnit. Bez lepku si ale tělo zřejmě obnovilo samoregulační schopnost migrénu zastavit bez jakéhokoli zásahu zvenčí.
Kdyby nic jiného, tak už jen tohle je pro mě dostatečným důkazem, jaký je lepek prevít J

Další efekt, který pozoruji – JSEM znatelně MÉNĚ NÁCHYLNÁ K CHOROBÁM. Dříve jsem relativně snadno „chytla chřipku“, mívala jsem ji tak 2-3x do roka. Letos první náběh na chřipku po pár dnech za pomoci různých „babských metod“ zcela odezněl.

Další vynikající věc je, že jsem teď mnohem SPOKOJENĚJŠÍ SE SVOU POSTAVOU.
Štíhlá jsem byla vždycky, ale teď to pro můj pocit souhlasí i proporčně J
Jedinou „nevýhodou“, kterou pozoruji je, že lepek má evidentně schopnost „vyplňovat“ tělo, takže když se dlouhodobě vysadí, je třeba tělo udržovat v kondici třeba sportem, aby doslova „nezměklo“.

Nakonec je BEZLEPKOVÁ STRAVA I MNOHEM SNAZŠÍ K PRAKTIKOVÁNÍ, než jsem si kdy představovala. Mám trochu dojem, že se kolem ní dělají zbytečně dramatické tanečky, aby to lidi odradilo.

A vzhledem k tomu, že je efekt lepku opravdu srovnatelný s efektem drogy, tzn. odvykání může dělat člověku potíže (viz knihy Moučný mozek nebo Život bez pšenice), jsou tyto „magické“ tance zatím i dost účinné.

Přesto ze zkušenosti soudím,  že pokud člověk opravdu chce vystoupit z vláčku zvaného DEPRESE, může být úplné vysazení lepku záchrannou brzdou.
A všem, kdo si troufnou ji využít, držím palce a přeji šťastnou cestu!

Iveta Vrbová
březen 2016