Deprese

Základní členění – „oficiální“ typy:

Depresivní epizoda:

Lehká depresivní epizoda – Takový člověk se musí do všeho nutit, nic ho netěší, stahuje se do sebe, nicméně plus minus udělá, co je potřeba doma i v práci. Léčí se ambulantně.

Středně těžká depresivní epizoda – Tento člověk je nešťastný, jeho stav mu neumožňuje pracovat, nic ho nebaví. Léčí se buď ambulantně, nebo v rámci hospitalizace.

Těžká depresivní epizoda bez psychotických příznaků – Takový člověk je v tak hlubokém útlumu, že se nedokáže postarat ani sám o sebe; celkově je zpomalený, jen leží a zaobírá se svými černými myšlenkami. Existuje i agitovaná forma těžké deprese, pro kterou je typický neklid a dezorganizované chování.

Těžká depresivní epizoda s psychotickými příznaky – Platí vše, co v předchozím odstavci plus navíc se vyskytují bludy a/nebo halucinace. (Bludy jsou neopodstatněné myšlenkové konstrukce, nemá cenu je vyvracet; jde např. o přesvědčení nemocného o vlastní výlučnosti, o tom, že na něj někdo spadeno atp. Halucinace jsou smyslové vjemy, pro které není opora v realitě – např. „hlasy“ – více na www.schizofrenie.psychoweb.cz).

Rekurentní depresivní porucha
– střídání depresivní epizody a období remise (odeznění příznaků)

Rekurentní krátká depresivní porucha
– stejné, jako předchozí, ale epizoda trvá méně než dva týdny

Dystymie

Dystymie je jakoby slabá chronická deprese. Trvá minimálně dva roky a projevuje se skleslostí, neschopností radovat se, únavou, poruchami spánku, morozitou (brbláním) a zabýváním se vlastní nešťastnou situací. Týká se asi 3% lidí. Léčí se podobně jako depresivní porucha.

Další členění depresí:

Endogenní – Endogenní („vnitřní“) deprese vzniká bez vnějších příčin – je důsledkem nevyváženého chemického prostředí v mozku. Jde o „pravou“ depresi a léčí se obvykle pomocí antidepresiv.

Reaktivní – Příčinou reaktivní deprese jsou určité události v prostředí člověka – nahromaděné starosti, ztráta blízkého člověka, velké změny apod. V myšlenkách se dotyčný k této krizové události stále vrací a nedaří se mu s ní vyrovnat. V léčbě je velký prostor pro psychoterapii a úpravu životního stylu.

Symptomatická – Symptomatická deprese je stav, který se jako deprese tváří, ale je až důsledkem něčeho jiného – například otravy, epilepsie, nádoru nebo demence. Je třeba nejprve léčit primární příčinu.

Larvovaná deprese – Larvovaná deprese je označení pro depresi, která se projevuje jen na tělesné úrovni – např. zažívacími obtížemi, bolestmi zad, závratěmi apod. Pro tyto problémy se nenajde biologický podklad, protože příčina je v psychice. Že jde o depresi, se pozná tak, že po tělesné stránce je člověk v pořádku a že jeho potíže zmizí po nasazení antidepresiv. Larvovaná deprese je zářným příkladem faktu, že psychické dění dovede velmi výrazně ovlivňovat tělesné pochody.

Sezónní deprese – Většinou se projevuje jako útlum nálady, zpravidla v podzimních měsících (ale může se objevit i na jaře). Podzimní nebo zimní deprese se léčí pomocí fototerapie. Při fototerapii se člověk vystaví intenzivnímu světlu. Sezení je třeba opakovat, probíhá ráno a trvá vždy kolem 10 minut.

Poporodní deprese – Jako poporodní deprese se obvykle označuje stav nastupující druhý až třetí den po porodu. Čerstvou matku přepadá stísněnost, plačtivost, zmatek z toho, co vlastně k dítěti cítí, a pochybnosti, zda mu dokáže být dobrou matkou. Toto „blues“ většinou odezní spontánně a relativně rychle a je důsledkem prudkých hormonálních změn v těle ženy po porodu a s nástupem laktace. „Pravá“ poporodní deprese se objevuje po dvou týdnech až půl roce po porodu a je to závažný stav provázený úzkostí, smutkem, únavou a často neschopností postarat se o dítě a sebe. Vzácně se objevuje psychotický stav matky (přítomnost bludů a halucinací) , který vyžaduje hospitalizaci, neboť v ohrožení je v krajním případě její život i život dítěte.

Deprese v menopauze – I tato deprese má hormonální pozadí, vyskytuje se u žen během menopauzy (přechodu) a lze ovlivnit hormonální substitucí. Účinná je i psychoterapie, protože kromě biologické roviny zde hrají důležitou roli i psychologické a společenské faktory – je to doba, kdy se osamostatňují děti, ohlašuje se stárnutí a vtírá se pocit, že co člověk do té doby nezvládl, už bude těžko dohánět.

a dále s depresí vzdáleně souvisí:

Depresivní neuróza – Nejhorší nálada přicházívá večer a na rozdíl od pravé deprese není smutek trvalý – člověka lze rozptýlit a celkově uznává, že jeho útlum je přechodný.

Porucha osobnosti – Příznaky deprese jsou slabé intenzity a jde o trvalé citové zaměření člověka. „Deprese“ je zakódována v jeho osobnosti a jako takovou ji téměř nelze léčit.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz