ECT – elektrokonvulzivní terapie neboli elektrošoky
Elektrokonvulzivní terapie ECT v málokom z laické veřejnosti budí nadšení. Už ten nešťastný český název „elektrošoky“… Zapomeňte na „Přelet na kukaččím hnízdem“ a jiná (jinak skvělá) literární a filmová díla, realita není tak barvitá. Kdybyste byli svědky použití ECT, naskytl by se vám asi takový pohled: Pacient leží na posteli a podá se mu anestezie (na uspání). Na hlavě má přiložené elektrody, lékař zapne přístroj, který generuje slabý elektrický proud. Pacient se trochu napne, zachvěje se a za pár vteřin je po všem. Žádné děsivé grimasy, žádný křik, žádná bolest ani žádná vzpomínka.
Elektrokonvulzivní terapii představili před asi 80 lety pánové Cerletti a Bini. Během aplikace ECT se rozeznávají dvě fáze – tonická (napětí) a klonická (chvění). Používá se dnes u depresí a jiných poruch, na něž nezabírají léky. ECT pomůže minimálně 80% takových pacientů. Obvykle se opakuje 5-10x. O bezpečnosti této metody léčby svědčí i to, že lze použít dokonce během těhotenství.
ECT se používá jen u lidí, kterým nezabralo nic jiného. Dosud se totiž pořádně neví, jak a proč vlastně funguje, a u některých lidí vyvolává určité potíže s pamětí. Přednost při léčbě depresivní poruchy tak mají jiné metody.
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz