NEPOVZBUZOVAT – To je ta nejčastější chyba a na její závažnosti nic nemění dobré úmysly. Člověk v depresi prostě nemůže, nedokáže chtít – to je dané podstatou té nemoci. Veškeré pokusy o pozvednutí nálady vás tomu člověku vzdaluje – cítí se nepochopený. A také zvyšují jeho pocit vlastní neschopnosti a podlamují už tak chatrné sebevědomí. Uvědomte si, že DEPRESE NENÍ LENOST. Nejste-li si jistí, zda jde nebo nejde o depresi, nejlepší je zajít za psychiatrem nebo psychologem – ti to spolehlivě odliší.

NABÍDNĚTE mu, jestli si s vámi chce zahrát karty, jít si zaplavat apod., ale do ničeho ho NENUŤTE. Buďte vlídní a trpěliví.

Přečtěte si něco o empatii a poskytněte mu CITOVOU OPORU. Nechte ho mluvit, o čem chce, jemně ho povzbuzujte. Nevyhýbejte se žádným tématům a klidně se ho aktivně zeptejte, zda myslí někdy na sebevraždu, co se mu honí v hlavě a jaké pochybnosti ho žerou. Hovorem o sebevraždě se sebevražda nepřivolá, zato tabuizace tohoto tématu může napáchat škodu. Když se vám podaří nastavit důvěrnou atmosféru, člověk v depresi si s vámi moc rád promluví. Můžete nabídnout i vlastní zážitky z deprese, máte-li je (jen ne stylem – „to já, když jsem měl depresi, to bylo hrozný – mnohem horší než co máš teď ty“).

Doporučte mu návštěvu lékaře, usnadněte mu to – objednejte ho tam, dovezte a doprovoďte. Pokud má(te) nepřekonatelné obavy, že vás tam někdo viděl, udělejte si výlet do vzdálenějšího města, psychiatři jsou všude. Ale je produktivnější brát to jako návštěvu u zubaře, kam se taky nestydíte chodit.

Velmi vlídně dohlédněte, aby bral předepsané léky. Nepodporujte ho v hrdinství – léky se nesmějí předčasně vysadit.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz

test emoční inteligence